Básníř
Básníř
Anotace: Stačil pohled, jehož se mi dostalo, hořké to vzpomění.
Tam na břehu
Smetanovy symfonie,
v času běhu,
v tónech peřejové melodie.
Ona: „Neslyším tě!…vinou tvou“
Tam tichý malíř slov,
ukryt v hvězdný svit,
cardia křičí v rov,
mořem svým již syt.
Ona: „Nevidím Tě!...vinou tvou“
Že z barev palety,
prstokladem tam i tu
šatí Tvé siluety,
svléká Tě v nahotu.
Ona: „Nenapíšeš!...vinou svou“
Že rád škrtí Tvé hrdlo,
aby oživil Tě polibkem
a že nesmyje Tě žádné mýdlo
a on nesmělým básníkem.
Ona: „ Nejsi!…vinou svou“
Ach, mé odvahy neznají,
neznají Tvé přítomnosti,
Tvé krásy rub, když dech se tají,
smrt udušením…Zbabělosti!
Ona: „Tvůj konec, konec tvůj!“
Publikoval(a):
Hlučné ticho, 14.8.2012