Anotace: Napsal jsem staršímu bratrovi k jeho významnému životnímu výročí.

Vzpomínáš si bráško milý,
jak jsme spolu doma žili,
na Věru, maminku a tatínka.
Bože, ten čas rychle utíká !

Na rodiče, jak se dřeli,
abychom se lépe měli,
zajistili nám i studie,
že zlá doba se lépe přežije.

Vzpomínáš si na ty časy,
kdy jsme spolu krávy pásli,
chodili jsme na pstruhy
a do lesa na houby.

Na pole jsme chodili,
bulíky tam vodili,
při orbě i v pohrabáči,
až ta dřina byla k pláči.

Na domácí diskuze,
kdy jsme měli iluze,
že se budem lépe mít,
a společně doma žít.

Školy když jsme ukončili,
novou práci nastoupili,
nejen práci, také lásky,
své rodiny založili.

Práce bylo víc než dosti,
problémy i ty radosti.
A rodiče – už jen vzpomínat,
přijet domů se jen podívat.

Věra – naše chudinka,
zemřela tak mladinká,
dvě děti zde zanechala,
aniž by je vychovala.

Naše čest včas promluvila,
když nás vojska obsadila,
tak nás z práce vyhodili,
důstojně jsme vše přežili.

Svoje děti každý máme,
však si na nich zakládáme,
máme také poupata,
to jsou naše vnoučata.

Vzpomínáš, na tatínka, maminku ?
Byli s námi chvilinku !
Takový je běh života,
nás to též čeká.

Publikoval(a): děda včela, 15.8.2012