Anotace: Už se ničím nelišíme od ostatních národů státních...

Česká identita = anonymita

Vyšla jsem si takhle z rána
na vycházku do centra města,
neb chtěla jsem být chvíli sama.

Měla jsem snahu zapadnout,
prostě nějak do davu vplout,
ale už nechce se mě – nic pro mě!

Všichni lidi jsou jak přes kopírák,
je to samý Puma, Adidas a Nike
a i v hlavě jenom hadry – místo srandy!

Zájmy lidí časem změnily se velice,
více aktivit vyvíjí i naši předci, opice,
zfetovaných blbečků je plná ulice!

City lidské vystřídaly city virtuální,
sotva přijdeš domů ke kompu hned sedni,
na čelo napiš zprávu, že nejsi tady – s námi…

Svět je jeden velký neosobní celek,
koukám kolem, kam bych sakra utek,
však nevidím už vhodné místo – úlek.

V ruchu nákupním slyším plno muziky,
jenže pouštějí se jen zahraniční blbiny,
i Češi patří do jedné nafouknuté bubliny!

Hele, mladá žena vypadá jak zahradník,
támhle jakýsi starší pán je jak kominík,
ale je to holt in, snad už se probudím…

V českém městě samá vlajka cizí,
ať ty anglický nápisy někam pryč zmizí,
já na ně nejsem zvědavá – jsem Čech!

Všichni nosí trička s vlaječkami,
byť je dodnes ještě neznali – neznalí,
já však vezmu si na sebe vlajku Českou,
ven příště půjdu raději jenom s tou!

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 15.8.2012