Ne, nemusíš mluvit...
Ne, nemusíš mluvit...
Ne, nemusíš mluvit,
vím, že nemlčíš -
v toužebném rozechvění
šedomodrými irisy
pomalovala jsem stěny
Od té doby
mě z těch stěn pozoruješ...
Tvář jako akvarel
do mé se vpíjí,
cizí svému zvyku.
Ne, nemusíš mluvit,
vím, že rozumíš
přítomnost radosti postrádám,
extrovertní a hlučnou.
Jsem vůbec její dítě?
Iniciály bez piety
do popelu jsem pohřbila...
Publikoval(a):
Lugilla, 15.8.2012