Anotace: ...

Jsem lapen do tvých sítí,
těch nitek hedvábných krajek,
nepohnu jediným bolavým svalem,
má milovaná družko snovače,

ani se nehnu a nevydám hlásku,
ústa má jsou plná tvých pavučin,
přivázaný stuhou k posteli,
neschopen jediného slova odporu,

tak snadno bych se vyprostil,
tak snadno bych utekl,
ale to ta úcta k tvé tvrdé práci,
než spředla si chomout pro mou duši,

ani se nehnu když ruce mám svázané,
měkoučkou stuhou tvých sametových slov,
síla ve mě je nekonečná jako v každém z nás,
a přesto není dost silná aby přetla slast.

Publikoval(a): Bytost, 20.8.2012