Anotace: Další experiment, rým jen jediný, na prvé a předposlední řádce... vznikla z mizerné nálady...

Sleduji

tu dámu oděnou ve večerní róbě,

(místy zdobené děrami,)

tvář její znavená podobá se mé,

šeptá

a sápe se,

láká mne k sobě.

Nechť mě ty kruté prsty vyděsí...



Já se k ní vracím každého dne,

(třebaže mám z ní strach,)

znám ji,

je tady,

nikdy mne neopouští.

A pak - kdykoli jen ji to napadne -

chytá si mne do náruče...



Jsem zvyklá s ní zpívat - i tancovat,

dusím se,

pláču?

Možná i křičím.

A třebaže nedostávám žádný plat,

spokojila jsem se s touto prací...



Jak říkám, ona tu vždycky je,

ta dáma v roztrhaných šatech

- mluví

jen tiše,

není jí rozumět.

Má krásné jméno - mizérie...

Publikoval(a): Perfidia chalybeia, 21.8.2012