Anotace: I odcházeni je uměni...

Tak už se opět vraci,
to co nutí oči k plači.
Netrvalo to dlouho,ale bylo to krásné.
Co zbyde nám,když všechno zhasne?
Věřil jsem a doufal,
i na kraj světa po boku,
tvém jit si troufal.
Chtěl jsem léčit,
ted sám raněný.
Proč opět poslechl jsem,
to lásky mámení?
Vždyd dávno vím ze mívá spoustu tváří,
někdy krutá,jindy zaří.
Asi souzeno osudem mím mám,
zůstat stále sám.
Přesto děkuji,za vše čím jsi byla,
andílek,vášen má i víla,
však lásce naši asi došel dech i síla.

Publikoval(a): Thoorx, 22.8.2012