Anotace: Jedna trochu temějši

Dnes havran tatý do krku,
co kdysi držel tě za ruku.
Dnes pro dívku zakletou,
mrtví je,
snad ho zametou.
Metaři bezejmen vloží ho do země,
s povzdychem ledovím.
Budeš žít,beze mne.
Odchází dívenka zakletá,
havrana v srdci svém dávno už nevítá.
Pozdě mávnou křídla havraní,
snad z pokusu ožít,
vrátit se za svou paní.
Která křivdou srazila ho k zemi,
on leží tam,sám ted mezi všemy.
Přesto že dál miluje ji,
pro ni,
už není,její.

Publikoval(a): Thoorx, 23.8.2012