Anotace: Vlkodlakům....

Býval jsem kdys šedým vlkem,
co bránil se kousnutím,či útěkem.
Pak potkal jsem jednu bytost,
Která neviděla šelmu,jenž zaslouží si lítost.
Spatřila uvnitř člověka,
jehož láska nečeká.
Nezalekla se vlčích spáru,
chtěla vidět jeho srdce v žáru.
Vstáhla k němu hebké dlaně,
on cítil ze vše dal by zaně.
Vždyd tu hebkost,ješte nepoznal,
každy se ho jenom bál.
Jen ona odvahu tu měla,
říci,že byho chtěla.
Ted pomalu z vlka,princ se stává,
pro tu krásku co lásku mu dává.
Schoulit se touží v jejím náručí,
už né vlk,ale bytost člověčí.
Vždyd vlčí muž a něžna žena,
to co mají,jiný nemá.
On pro ni dýchá,
Ona pron žije.
Ona za nocí vzdychá,
on na měsíc vije.

Publikoval(a): Thoorx, 26.8.2012