Anotace: Obdělávání polí již neovlivním, ale psát o tom musím.

Občas, když si jezdím krajem,
o pole mám také zájem,
moje duše agronoma,
na polích je jako doma.

Příroda tisíce let měla,
by zemi nám vytvořila,
neničme dnes její práci,
hodně polí se nám ztrácí.

Naši předkové se dost dřeli,
aby kousek pole měli,
sekali i každou mez,
jen ne ladem, jako dnes.

Hospodáři na to dbali,
aby všechno obdělali,
hodně potu, peněz, je to stálo,
než se pole z toho stalo.

Moje srdce úctou vzplane,
když je pole obdělané,
také vidím pole ladem,
to i trpím nad tím stavem.

Agronom se potom stydí,
když to pole ladem vidí,
sám ví, co to práce dá,
než se pole obdělá.

Pole ladem, je smetiště,
i plevelů semeniště,
to se šíří vůkol kolem,
co dřív bylo dobrým polem.

Staví se zde silnice a letiště,
zbohatlíků též sídliště,
nestaví se ale v horách,
jen na nejlepších půdách.

Až ta pole zastavíme,
rolníky tím omezíme,
zničíme tím svoji zem,
snad i chleba dovezem.

Na to přeci zákon máme,
že o pole se postaráme,
kdo chce vlastní pole mít,
musí jej též ošetřit.

Agronoma toť pohádka,
pole být jak zahrádka,
to se bude líbit všem,
naše krásná česká zem.

Nebudeme snad žebráci,
když ta pole se nám ztrácí,
nechtějme však umřít hladem,
když necháme pole ladem.

Publikoval(a): děda včela, 28.8.2012