Anotace: večer o samotě

Je večer.
Já opět svírám prázdnou náruč svou.
Ptám se, kam ty chvíle štěstí jdou?
Kde spí, to moje největší štěstí?
Jejíž oporou, útočištěm byly mé pěsti.
Kde spí, ta kráska spanilá?
Mlha času její tvář snad zakryla?
To určitě né,
vždyť ještě vím, jak chutnají rety tvé.
Nezapomměl jsem ani na tvou krásu,
ta přeci nepodléhá času.
Vždy budu mít v sobě tebe,
a tak i kousek nebe.
Byl jsem černý, a teď bílý,
jen pro tebe, za každou naší chvíli.
Vše naše ve mně zůstává,
vždyť štěstěna, je holka nestálá.

Publikoval(a): Thoorx, 30.8.2012