Kde láska odešla,není domov...Děti si vždy najdou svého tátu,třebaže to potrvá,protože cesty ke štěstí nejsou přímé....Ale dojde ten,kdo dojít chce!

4.9.2012 10:03 | modrá

Dávám St.

3.9.2012 11:47 | Psavec

ok,beru na vědomí.

2.9.2012 18:25 | Martin Havlíček

Prárku, zdali je zdravý, či zralý, to smí posoudit druzí, já jsem Ti napsala svůj názor, svůj postoj.

2.9.2012 18:17 | NikitaNikaT.

děkuju za zdravý a zralý postoj k věci.

2.9.2012 18:13 | Martin Havlíček

Párku, děti jsou děti a dětmi vždycky budou, víš... to nikdo nezmění a pokud máš děti rád, tak přecik není co řešit. Ano, pokud je žena nešťastná, není divu, že hledá, až našla. Ano, mohou se na Tebe dívat skzr prsty a říkat o Tobě sprostá slova... to ale lásce a citům neporučí. Příteli, já se na Tebe dívám, jako na člověka, který miluje. Dívám se na ni, jako na ženu, která chce jenom kousek štěstí, vidím Vás oba, jako pár, který došel svého cíle, ale aby byl zcela úplný, ještě to chvílu potrvá a cesta nebude jednoduchá. Ovšem, pouto a síla lásky Vás vždycky podrží, upřímnost, spontánnost, opora, důvěra, milování... prostě láska. Držím palušky. Důležité je, aby nedošlo na vydírání, výhružky atd. Ty děti přecik za to nemohou, dětem by se to mělo normálně vysvětlit a nejlépe, když si všecí sednou, dohodnou se, jako skuteční dospělí lidé. Vím, že zrada bolí, vím, že nevěra je zlá, ale vše má svůj důvod a vše by mělo mít svou správnou chvíli, kdy, co, jak s kým... Příteli, na lásku má každý právo a že jedna odende, neznamená, že nepřinde další, že člověk nemůže být zase znovu šťastný. :o) Věř mi, být někde, kde chybí láska, to už je lepší být sám... žít s někým, kdo stal se spíše kamarádem, jak manželem, kde žiješ jako bratr a sestra, jsou jenom hádky a výčitky... to není život. A nikdo takový život nechce, ani ten podvedený, to vím. Proto je dobré si to všecko říci narovinu, ale až budou všecí připravení, až budou všecí chtět a stát o pravdu.

2.9.2012 18:08 | NikitaNikaT.

Nikito tak to bylo pěkný,až mě to skoro dojmulo protože věř nebo ne touhle básní,přesně tímhle problémem já momentálně procházím...ale já sem ten který bourá tu rodinu...ale dá se na mě koukat skrz prsty když ona je s ním už tři roky hrozně neštastná a semnou se zase rozzářila a omládla,a to že v tom jsou děti přeci nemohu brát jako překážku abych zabranoval lásce.

2.9.2012 18:00 | Martin Havlíček

Dědo, nikdy není chyba jenom v jednom člověku, ale myslím si, tedy nejen já, že zamilovat se je normální a prostě se stane, že lidé spoulu, i vzítí, se někdy rozchází... vždyť to není nic nového... je to běh života. Lásku si přecik zlým nevynutíš a city nejsou nepovel, lásku tedy ničím nepřinutíš, aby byla Tvojí láskou, ale to ví přecik každý, je zbytečné o tem psát. Děkuju za koment.

2.9.2012 9:08 | NikitaNikaT.

Poslední řádek vše vysvětluje.

2.9.2012 9:06 | děda včela