Ztracena v prázdnotě
Ztracena v prázdnotě
Anotace: Občas je v srdci prázdno a nejistota...
Ztracena v prázdnotě
Všichni se mění, já zůstávám – já,
jsem tady sama - mezi figurkama,
proč není více štěstí a taky lásky,
lidé si občas sami dělají vrásky.
Šlo by to úplně jinak, ale ono to nejde,
bez trochy přání druhým lidem
jsme klidnější v tom chladném světě,
polykáme zlo, s davem se vezem.
Připadám si, jako bych se ztratila,
v duši jen neklid a hrobové ticho,
to, co tu včera ještě bývalo a bylo,
není tady, jsem sama a opuštěná.
Hledám ohýnek, jenž by mě krásně hřál,
hledám krapet pochopení – lidský dar,
toužím po poznání pravé lásky,
která nekončí odstřižením pásky.
Zas je mi do breku, v tajemném převleku
lidé chodí a sami sobě škodí, jsou bez vděku,
a přitom v srdci svém strádají
a chtěli by se dát rychle k útěku.
Publikoval(a):
Kateřina Svobodová, 4.9.2012