Anotace: Jsem sice naprostý amatér, ale já mám radši básně, které se aspoň trochu rýmujou. Obrázek o obsahu si udělejte sami. Za komentáře jsem rád. :-)

První paprsky sluníčka,
vnímal jsi ještě z pod víčka.
Neviděls tu hrůzu, běs,
teď už víš a tak se děs.

Být tak znovu malý chlapec,
vnímat ten svět laskavý,
utíkat a přitom křičet:
„Já jsem člověk zrozený!”

Liboval sis v záři slunka,
jenž vrhalo jen slabý stín.
V pozadí jen tmavá linka,
hořká jako čerstvý kmín.

„Slunce svítí na viníky i nevinné stejně”,
ano, to byla ta slova tvá,
smělá - až protivná.

Překrásné věty skládal sis:
„Krásným zítřkům půjdu vstříc!”
Pouhá slova, žádný děj,
jó andělům, těm je hej.

Všechno hezké jednou končí,
tvůj otec se s tebou loučí.
Chtěl si křídla, dostals kříž,
víckrát už ho nespatříš.

Proč ty slzy? Byl snad přítel?
Nevíš sám, však chybí ti.

Hledals ho a žádal o moc,
pro lásku a rychlou pomoc.
Neodpoví nikdy víc,
dal ti vše a nemá nic.

Život krutý nyní zdá se,
slunce pálí, nehřeje.
Ve dne vyjít a jen bát se,
noc je chladná, slibuje.

„Měsíc svítí na viníky i nevinné stejně.”
našeptává tichá noc,
chceš ji poznat, moc a moc.

Chladná je až nohy zebou,
divnou hru tu hraje s tebou.
Jsi ji plně oddaný,
avšak pouze potají.

Tvé obavy, sper je ďas,
jsi už muž a máš hlas,
Zakřič na ni:
„Noci stůj a chvilku mě pomiluj!
Jsem tu sám a nemám nic,
nastav mi svou krásnou líc.”

Sladká je tma, vášnivá,
tajemná a spanilá.
Není zlá, jen tváří se,
prosbě tvé však diví se.

„Budu tvá, jen vydrž přec,
musím uplést tu tvou klec.
V ní budeme spolu stále,
laskat se a milovat,
já nepůjdu o dům dále,
jen tobě se chci věnovat.”

Publikoval(a): Ikthriaz, 11.9.2012