Anotace: Chaos a začátky i konce...

Jak to bylo…

loni v říjnu jsem
s kapradím v přírodě snil
rozjímal a učil
dětským hláskem křičet
přirozené věci vidět
snit
vytvářet

rozhodnutí v časech tmavých smíchem
pepřeným
pohyby
v tiché oáze
pouští svíranou
jsem vzlétl v poznání rozhodl

volavkám stínu
pohledem jsem se vysmíval
lidskou pošetilost zesměšňoval
v povýšení rozumu jednal
s lidmi si již nerozprávěl
zesměšnit
zostudit
kdo ví…
komu by se vzpomínati
chtělo

nevadí
pár chytrých tahů
pár rychlých ran
jedinou myšlenkou
egem složenou

v boji pekelném kdy
oheň síra starch
v prachu lidské pohyby
svírající zmítání
v konečném souznění
s egem I s poznáním

rady dřívější
v jasu slunce
zazpívají
melodii
radosti

cesta zpět
nová pouť
osudová změna
víra s tíchým čekáním
...
..
Nic.
...
?

V nechápání v pláči
Na kolenách rozjímání
Jakou chybu se duše zhýrala sebou
Sklíčená sebeláskou lítosti
Zničená

Prosí...
Dlouze prosí...
Kričí neboť není nic...
Ví že za prosbu snad i zaplatí
Ví...
Bojí se... času
Kdy v dni jasném
Noční kouzlo ukáže
V svitu měsíce prozáří se odpověď
A v tu noc v ten nejkrásnější mžik
Se stane co jsem v přání si vyprosil

V den smutku
V den prosby
V tom okamžiku
Jsem dostal dar

V růžové zahradě
Vedle přátel
Neznámou paní procházet z křoví jsem viděl
Šla kolem tak sama
Klidně v plášti šedém schovaná
V ruce klíč a knihu
Tiše se plížila
S lukem na zádech se zastavila

Za dlouhá staletí ze svého úkrytu
Nevystrčil nos natož hlavu
Nikdo však se nezastavil
Nenahlížel
Či s měsícem mluvil
Když já vedle snil

Dojat jsem nebojácně pozdravil
V úsměvu rtu
V modré laguně se
Utopil?

Beze slov a dlouhých caviků
Jsem otvíral knihu
Klíčem osudu
Prázdné listy rozvrhl
V krátkou rozmluvu
Psáti začal v prosbě k naději

V klidném čekání
Sedím naproti
A vidím jak uhání lidská touha
Po nekonečném poznání

Tiše čekám
Doufám
Snad knížkou naši
Rozlousknem nám cestu
Štěstí

Šedý plášt snad odkryji
S krásou lilie
Se můj pohled setká
Modré moudře
Klenuté
Ostrou nebeskou klenbou
V roli snící dívky
Čekají na baladu pro ne stvořenou
Nikdy se cíle nedovedou

Hlubokou touhou
Někde uvnitř
Mne schovanou
Možná mi nikdy neobjevenou
Řídící směr
Jejího osudu

Úsměvem krátkým
Říká: „klid“
Snílku blázne
V rouchu rozumu si
odpočiň

spolu stvoříme jen krásné!

Publikoval(a): msl, 22.9.2012