Anotace: název mluví za vše, podotýkám, že tato je temnější

Nenávist

Líbezně svou pilu brousím,
odlesk své tváře v ní vidím.

Oči má chladné,
jeho tělo je ochablé.

Prsty se mu chvějí,
nástroj stále obrací.

Plný nenávisti jeho duše je,
jeho mysl ani neví, co možná provede.

Doprovod doprovodem již není,
její oči jím jen pohrdají.

Jejich tváře se setkávají,
jiskry pomalu přeskakují.

On jí jen sleduje a
přemýšlí, jak jí zabije.

Znechucen chováním a emocemi naplněn je,
a sem tam nechutné myšlenky jeho mysl přepadne.

Chce vidět proudit krev po jejím těle,
stát nad ní a smát se zběsile.

Neustálá přetvářka ve vzduchu páchne,
ten druhý to cítit už nemůže.

Její pohyby nesdílím,
jen dýky po ní házím.

Bolest cítím,
z těla to těžko vypudím.

Hlavou do zdi buším,
až pomalu do němoty proudím.

Chci na vše zapomenout
a v čistém světě stanout.

Znovu bych svojí hru hrál,
kde bych byl jediný král.

Na mé šachovnici by všichni padli
a všichni by vykrváceli.

Zejména ona by trpěla,
pocitem klidu by mě naplnila.

Do temného kouta se stahuji,
hrůzné myšlenky oponou zatahuji.

Publikoval(a): Scorpio17, 22.9.2012