Anotace: ...

*

Vítala anděla
Létal si v oblacích
Křídla měl, zachvělá,
rozprávěl o slunci

Chtěl slyšet romanci
očima dítěte
na srdci, doufací,
jak vůně z poupěte -
prosící
ve květech..křehký sen
toulací zůstanem
a nebe rozkvete

*

Já znal jen pohádku o dracích
a jabloňovém princi
nad údolím jitřní mlhy
neboť jsem živořil na modré planetě

A anděl dne hledá
jestli jsou na světě
než podzim zazvoní


* ony již slétají
* stopy tvé zavějí
* okouzlí tě jiný
* drak čas co jíní nachy šípkům
* a já budu vědět
* o vlaštovce v neznámém zítřku

* tak jestli mne chceš
* zastav mně, srdce..


A jabloň, než se odmlčela, řekla:

: Nemohu tě zastavit, jsem jabloň
: a stromy jak víš...

Od té jiskřičky doby
jabloňoví princové
čekají na nové lístečky
čekají na objetí ve vzkříšení
čekají na vlaštovky přinášející naději a slunce

když anděl touží zpívat tichem
touží zůstat celým vesmírem

Snad měl on
pohladit doteky noci v něze za úsvitu
snad měla ona
kouzlo v duši třpytu...
sama lásko jsi tu?

"jsem tu
zamilovaná
prošlá svým peklem svým démonem
když chtěli svět hodit do ohně
a plameny volaly
daleko od ráje
Nemůžeš se mne dotknout, blázne!
A život
nesoucí tajemství jabloně
přející stávat se ve chvíli vlaštovkou
mi slétl ..."

Vtom se princ probudil
a já usnul choulící se
na lavičce podzimního parku..
s otevřenou dlaní nad kaluží
a na ní lístek..

* Pojmenovala jsem tu tvou loďku..

Publikoval(a): J's .., 1.10.2012