Vypnout
Vypnout
Anotace: Pro mého výborného přítele, psychoanalytika bez diplomu a věčného morálního zachránce
Kdybych na pár dní vypnula mozek
Srdce by mi narostlo do obřích rozměrů
Zaplnilo by to pusto prázdno
Mého těla
A já bych to takhle hrozně chtěla
Víš, já...
Moc přemýšlím, neumím být spontánní
A to mě brzdí, drží vždycky zpátky
Rozum, můj úhlavní nepřítel vyhrává
Na plné čáře
Když občas klopýtne, zrudnou mi tváře
A nic víc...
No tak mě pochop když jsem zrovna v rozpacích
Jen z pouhého pohledu, doteku prstů
Když říkám, že holka jako já
Tohle nedělá
Tomu nevěř, to jsem jen nesmělá
Však ty mě znáš...
Až mi příště budeš opakovat, jak jsem roztomilá
Slibuju, vyřadím mozek z provozu
Možná i uvěřím, že to myslíš vážně
Můj trpělivý příteli
Honzíku, Samaritáne nesmělých
Publikoval(a):
Sedmnáctka, 7.10.2012