Anotace: Omlouvám se vulgární výrazi ale prostě jsem to tak cítil a nechci měnit minulost budu rád za každý komentář

Moje srdce mě bolí,
protože vím, že mě tam píchá hrot mí viny,
a vím, že mi po něm zbydou hluboké díry,
ale ono to bolí, i když jsou zalité krví.

Už nechci bojovat,
já to chci všechno do roviny urovnat,
bojím se toho, co budu muset obětovat,
bojím se, jestli budu ještě umět milovat.

To už není láska, když se jí snažím silou vzdorovat,
když už chci, abych nebyl si schopný o ní nic pamatovat,
když chci všechny mosty zbourat,
ale není tu nikdo, kdo by mě chtěl v tomto podporovat.

Já se chci topit v moři zapomnění,
chtěl bych vidět na nebi znamení,
chci, aby mi někdo pofoukal mé zranění,
chtěl jsem mít jednu úžasnou paní.

Myslel jsem, že když budu mít nadšení,
nepoznám z lásky zranění,
nosil jsem pro ni tolik nadšení,
chtěl jsem ženu, která by mě zbavila mého trápení.

Spletl jsem se a to mě se*e,
mám pocit, že mě hrdost sežere,
a ego mi říká je to jenom další sv*ně,
těm co se to nelíbí, vyválejte se třeba v ho*ně.

Jsem rozdělení na dvě osoby,
a obě mi válečnou sekeru poslali,
už vím jak se cítí někdo koho pokořily,
a kterého chladnokrevně zabily.

Nechápu jak se tak hluboko dostala,
nedokážu pochopit, proč mě nechtěla,
nedokážu pochopit, jak to všechno vydržela,
nedokážu si představit pocit, když by mě milovala.

Nechci si připustit, že jsem prohrál,
nesnáším tu hořkou pachuť, že jsem to nedokázal,
zlobím se, že jsem se špatně zamiloval,
sčítám všechny chvíle, které jsem zoral.

Není tu nikdo, kdo by mě litoval,
nedivím se, každý mi to dopředu říkal,
ale já jsem jim jiný konec sliboval
já se snažil jako nikdy více i básně jsem jí psal.

Stává se ze mě člověk, který už lásku vidět nechce,
stává se zase ze mě člověk, který si říká, že to půjde lehce,
stane se ze mě člověk, který se do sebe uzavře,
stane se ze mě člověk, který už zase bude vědět, co chce.

Stále brečím, i když už se mi rozplynula moje šance,
možná mě měla ráda ale strašně krátce,
a já jsem dal přednost krásce,
ale této krásce se nesmí říct ani slovo o lásce.

Moje láska se mění v moře nenávisti,
jsem plný temné prázdnosti,
dřív jsem se bál sebe, teď se bojím slepé lásky,
mám strach, že nemůžu žít bez masky.

Jsem nešťastný, že jsem prohrál,
posiloval jsem ego, ale stejnak jsem to nedokázal,
hledám chyby, které jsem udělal,
a marně hledám důvod, proč jsem ji miloval.

Trápí mě to, protože jsem na kolena spad,
už mě nepostaví ani slovo „snad“,
je to takoví pocit nezbyde po něm ani smrad,
mám pocit, že jsem si z hlavy myšlenky ukrad.

Možná si toho moc na ramena beru,
hledám den, kdy najdu odvahu,
a budu šťastný, až se na to vys*ru,
až svojí mysl přeperu.

Jenomže nevím, jestli ji ještě miluji,
možná bychom, se k sobě nehodily,
možná je ještě mladá,
ale strašně mě to láká .

Jsem aucajdrem a chci něco víc,
dal jsem do toho všechno, abych získal nic,
chci posílit hrdost,
a proto teď pálím každý most.

Pálím a nemám toho dost,
pálím a mám z toho radost,
co mi zbývá, nenašel jsem klíč,
srdce jsem nedokázal otevřít a musím z kola pryč.

Už jsem to pochopil,
filozofie není hrad ale zbraň,
nejradši bych se opil,
protože za nevědomost se platí vysoká daň.

Miloval jsem ji jako oběť svého kata,
ona byla ta, která lásku zabila,
miloval jsem ji na život a na smrt,
možná to je dobře byl bych asi velký zm*d.

Nedokázal jsem to a tak ji ponižuji,
za tohle bych potřeboval dostat do huby,
jsem sr*č stačilo jenom zatnout zuby,
ale já jsem stále hledal kudy.

Jsem slaboch já chtěl to co sem našel a nechtěl hledat dál,
já budu hledat, abych si mohl říct, že jsem to dokázal,
najdu jinou, pro kterou budu král,
najdu tu, se kterou bych se pořád smál.

Měl jsem špatnou strategii,
říkal jsem jenom, co chci,
ale odpověď je to, co můžu nabídnout nejde o strategii,
jde jen o prostou filozofii.

Právě jsem dopil kalich lásky,
právě jsem zapomněl na její vlásky,
vypil jsem ho i s hořkostí na dně,
snažím se utopit v tom víně.

Publikoval(a): Retor, 10.10.2012