Anotace: Jen tak ... pro radost.

Mám zahrádku u včelína,
každý den je trochu jiná,
zahrádečka velmi malá,
potěšením se mi stala.

Dřív jsem radil agronomům,
na to přeci školy mám,
na zahrádce, na tom kousku,
udělám si všechno sám.

Zahrádka je malinká,
plevelem i zarůstá,
snažím se mít ji čistou,
práci stálou tam mám jistou.

Pěstuji tam též brambory,
trochu mrkve, cibuli,
okurky a rajčata,
papriku i pláňata.

Na zahrádce nejsem sám,
polní zvěř tam vídávám,
Ferda – zajíc, Líza – srnka,
na nervy mi občas brnká.

Nahlas jim též nadávám,
ale v duchu radost mám,
že těm milým zvířátkům,
zdravou pastvu podávám.

Žabka si zde místo najde,
pod včelínem ježek i ještěrka,
hnědá, také zelená,
zákonem je chráněná.

Na bříze má hnízdo straka,
není sama co tam kráká,
lísku sklízí Zrzečka,
na louce mám krtečka.

Na louce je luční kvítí,
to když kvete, jen se svítí,
rašeliny je zde dílek,
na něm roste suchopýrek.

Také včelky já zde mám,
s těmi si též pohrávám,
žihadlo mi občas dají,
když já jim med vybírám.

Toho bych se nenadál,
co já tady přátel mám,
občas je též pozoruji,
já jim v žití pokoj dám.

Pod lipami mám své místo,
na lavičce sedávám,
pozoruji jak vše roste,
na zahrádce, co zde mám.

Zahrádka mě neuživí,
pro zábavu já jí mám,
rozhlížím se po přírodě,
klidu si zde užívám.

Publikoval(a): děda včela, 10.10.2012