Anotace: jen metafora pocitů...

Prsty od nugátu
špiním krajky
na záclonách, ubrusech

tohle je nejsmutnější tango;
vybledlá tapiserie
odkrývá tvář každé showgirl,
a ožířá nožky sekretáře
(s inkoustem ještě z války).

Sedala jsem u zrcadla,
sedala jsem ve tmě
jako Sibyla z Cumae

cesta tak nějak směřovala
přes Piazza del Popolo,
ale hrozny vystlaná pěšinka
mě odváděla pryč od lásky.

Zauzlila jsem i tvarosloví,
a na koberečku vlastní lazaret,
seškrábala jsem si z kůže.

Publikoval(a): Lugilla, 16.10.2012