Všem vám moc děkuju za podporu a milá slova. Probírám se teď šuplíky a ze starých dopisů dohromady dávám naši dávnou milostnou poezii.
"PSANÍ JAKO FORMA MOTLIBY" -Šiktanc

20.10.2012 15:58 | Kleopatra7xyz

Tak to je asi horší, než prožívám já. Držím palce, ať to přebolí, za blízkým úsvitem, nové obzory...se objeví.

18.10.2012 14:05 | Robin Marnoli

Tento stav dobře znám, sám jsem jej prožil. Bolest časem přejde do vzpomínek. Žij dál pro své děti.

18.10.2012 10:21 | děda včela

Bolestná a smutná báseň, plná upřímnosti, ale také vzpomínek... i když tu není, máš v srdci plamínek, touhu jít dál, teď pro děti, ale jednou... třebas časem jít zase spolu v ústrety s novým poznáním, láskou. Člověk nechce být sám, a myslím, že i druhý by nám to přál. Láska je mocná a do vých sítí láká pořád. Někdy se něco nepovede, občas osud nás na jinou cestu svede... ale pořád, pořád má smysl jít dál, vím, že někdy to hodně bolí, když srdce je smáčeno solí. Je to někdy zatracené těžké, ale přátelé a rodina nás žene dál.

18.10.2012 9:43 | NikitaNikaT.

hmmm,2x odesláno a ještě chybí d ve slově,ale ty víš kde...!

18.10.2012 8:25 | modrá

...vžy je proč jít dál...

18.10.2012 8:24 | modrá

...vžy je proč jít dál...

18.10.2012 8:24 | modrá