Stromy umírají vstoje.
Stromy umírají vstoje.
Anotace: Jen tak ... pro radost.
Každý strom je živá bytost,
rovně roste, nezná lítost,
jehličí a listí – ústa jsou,
kořeny je srostlý s přírodou.
Jeho listí, to se směje,
to když vánek tiše věje,
náhle však i vítr sílí,
jen se chvěje, silně kvílí.
Když mu vichr větve láme,
raději se v půli zláme,
lidská podlost je mu cizí,
neuhne se když je v krizi.
Lidem též i dřevo dává,
se smrtí se vyrovnává,
svoje slzy – mízu roní,
když v něm člověk pilu honí.
Pevně stojí, stín nám dává,
všechno živé poschovává,
on se živí kořeny
a množí se semeny.
Dýcháním i kyslík dává,
tím nám život zachovává,
ochraňuje co je kolem,
byť je v lese, nebo polem.
Když však přijde umírání,
smrti se též dlouho brání,
nelehne si, jen se chvěje,
stromy umírají hrdě vstoje.
Publikoval(a):
děda včela, 19.10.2012