Anotace: Tady jeden hodně chaotický výplod...všechno má barvu šedi...

Nekonečný konec - kolik blbostí a nesmyslů
vše je propojeno chladem - vše bylo propojeno chladem
skutečně prozřít je skutečně nemožné
člověk přemýšlí, ale nehledá...

Občas to vypadá, že někam směřují
ale jen vypadá - mladá dívka z okna věže
dalo by se říct, že jsme šťastní
ale říct, že nejsme smutní není lež a ani pravda...

Zmalovaný klaun, co vypadá vesele
přitom smyje barvu a neví, co je zač
kouří cigarety a pije rum - nežije
jen zmateně pluje v láhvi bezedné...

Moc mě z toho mrazí -
jak hnijící mrtvola na lesní mýtině
- to je život a hnilobný zápach je příroda
kdo by tomu uvěřil - nikdo...

Ženy krásné tak, že absurdno proti tomu není nic
vůně nejsladších hrušek ze zahrady srmti
a polibky, které nepatří nikomu
protože nepřišly odnikud - jen hořce klamou...

Nemyslím, že žijeme, protože skutečně nemyslím
a kdyby tisíc takových co já zemřelo -
nic by se nestalo - jen by trochu umělého smutku nastalo
to vše jsou city vrozené - nikoliv získané...

Na zeď kreslím černou křídou - čáru krátkou
čára byla pěkná, ale jaký význam to má pro zeď
a jaký význam to má pro obrazy v mé hlavě
- dalo by se odpovědět jedním nebo miliónem slov...

Publikoval(a): Averzus, 20.10.2012