SKOŘÁPKY
SKOŘÁPKY
Klenoty otrhávám z mlžného oparu,
tápajíc v pastelových mělčinách,
z dálky nářek dětského sopránu
v srdci překročil vratký práh.
Z pozounu stoupají řídké oblaky,
jako léto první mrazíky nepřečká,
ukrývá do mašlí své rozpaky
děvčátko v modrošedých šatečkách.
Na okamžik promítám si pobřeží
v prstech voní tymián a rozmarýn
šustotem křídel v stromoví;
jsem žena, Luna, podivín...
Publikoval(a):
Lugilla, 23.10.2012