Monolog
Monolog
Anotace: ...slova milence...
Napotřetí pochopil jsem,
že zapírat tě svému srdci
je bezcenné.
Stalo se to po té,
co jsi mi oznámila moji sebevraždu
o níž jsem před tvým příchodem
neměl ponětí.
Otevřela jsi dvířka kamen
a pobízivým pohledem
nutila mě ke skoku.
Vidina laciného
milostného splynutí hořkosti
uvedla mě v pocit sounáležitosti
s nově vzniklou obětí.
V tu chvíli byl jsem schopen obejmout kohokoliv
(i tebe samozřejmě).
Skákajíc do ohně
myslel jsem pouze na to
jak s popáleninami a jistou
ne právě zanedbatelnou námahou
vyhledám protějšek tvojí dlaně.
Stisknu ji. Pak zase pustím.
To všechno mi stálo za pouhý pokus
přestože jsem věděl,
že cesta zpět je již nemožná.
A ty, budeš se mi vysmívat.
S tím jízlivým úsměvem
a nevinnou tváří
zavřeš dvířka kamen
a odejdeš...
...pro dalšího
(stejně naivního jako jsem byl já)
čekatele na touhu u tvých dveří.
Publikoval(a):
Kleopatra7xyz, 24.10.2012