207. Má ruka
207. Má ruka
Zatímco city v srdci hynou,
myšlenky v hlavě mé stále plynou,
plynou v mou ruku a ta chce psát slova,
teskné verše zas a znova.
Zastav se prosím, ruko má,
i když má láska byla čistá, nevinná,
nemůžeš veršem věci vrátit,
ztratil jsem, co nikdy nechtěl jsem ztratit.
Ruko, už nepiš nová slova,
srdce mi těžkne, je jak z olova,
bolest mi nezmírníš, tím, co mi napíšeš,
chtěl bych tě zastavit - zdali mě poslechneš?
jsem stále smutný, nejde to zvrátit,
má ruka chce si veršem chvíli krátit,
má ruka veršem bolest zahání,
jsem asi ztracen, kdo mne zachrání?
Publikoval(a):
Robin Marnoli, 25.10.2012