Žízeň života
Žízeň života
Líbily se mi černovlásky
Vždycky jsem o nich tolik snil
Moc jsem chtěl zažít sílu lásky
Po ničem víc jsem netoužil
Myslel jsem že každý touží
Po něčem co si přeje mít
A že se tuze bolestí souží
Dokud to nemá nezná klid
Když dosáhnu svého cíle
Že zažiju něco nevšedního
Že krásná bude ona chvíle
Ten pocit štěstí hřejícího
Vše jinak je! Co k tomu dodat?
Snad je to celé naopak
Člověk ten nechce lásku chovat
On touží o ni bojovat!
Skrblíci prahnou po dukátech
Však nechtějí zámků postavit
Netouží po nejdražších šatech
Chtějí jen mince hromadit!
Jak mohu toužit po tom citu
Chuť jehož neznám ještě
Však vezmi něco z mého zvyku
A vztekle budu vřeštět!
Chybí mi tváře z dávných časů
Kdy v přátel kruhu chtěl jsem žít
Ztratil jsem žízně svojí krásu
Chybí mi touha něco chtít
Lidem nechybí to po čem touží
Lidem těm chybí jejich zvyk
Tuhletu větu co v hlavě mi krouží
Nechte mi vyrýt na pomník
Publikoval(a):
Jan Čihoský, 29.10.2012