Anotace: jednoduchá

Lásko moje neuvadej,
jsi jak květina bez vody,
jež spadla na zem z květináče,
sama se nezvedneš a nezasadíš,
Přesto mám víru,
že s pláčem zavoláš,
a kdo tě má rád, ten tě zvedne,
slzami svými zvlhčí hlínu,
kukou pohladí ti květní lísky,
a horkým dechem prohřeje tvůj stonek.

Svět je zlý,
byť vypadá to chvíli,
že v něm láska je a plno přátel,
však kdo pomůže ti slepit srdce,
než jen opravdový přítel.

Zakřič nějak ať to slyší,
ten, kdo tě má stále rád,
ten, co dobou poslední
se zdál jen jako kamarád.

Publikoval(a): Robin Marnoli, 30.10.2012