Anotace: ...

Dům ještě spal
když bral jsem si prášek proti smrti
potichu se oblékal

líbl svou mladou ženu
na spící tvář
voněly jí vlasy
a já měl strach
že proberu toho odpočívajícího anděla

dal jsem si tvrdý rohlík
vypil černou kávu
deštěm studený svrchník
nasoukal na svou žhavou kůži

klika cvakla
ve tmě jsem tápal po schodech

jakoby na mě mluvily
schody
i ty špatně vymalované zdi
stěny z papíru
nasáklý černým životem obyvatelů za nimi

vchodové dveře zavrzaly
vstoupil jsem do světa

vakuum
obydlené trpaslíky
dlouho jsem přežíval
nestačil nic říci

tak teď říkám
DÍKY !!!

- za příležitost co odtekla s ranní sprchou
- za dech, který zmizel v polštářích a peřinách

a muž zmizel ve svém vnitřím psychosvětě

Publikoval(a): Rezavá plechovka, 3.11.2012