Kolébka několika životů
Kolébka několika životů
Podzim voněl zeleně a delikátně
jako sklenice angreštové zavařeniny
a solidní dům měl černý nos
od vylouplých kabátků ořechů.
Zapomínám tam na zrcadla a na krásu,
která hned přichází a hned odchází,
jako závan staroby z kredence,
jako vůně dřeva z kamen.
Schovám se do modrobílých peřin,
když chci prožít den, co netíží
a když samota v hlučném davu
přerůstá v tiché přátelství.
Stínidlo lampy ukazuje nenarozenou tvář
a tu k uzoufání sladkou chuť broskví
a grimasy hvězd jako v biografu,
co mě mají asi rozesmát.
Podzim stále voní zeleně a delikátně
jako sklenice angreštové zavařeniny,
žebravý déšť mi dopadá do vlasů
a já mu neumím ublížit deštníkem.
Publikoval(a):
Lugilla, 3.11.2012