Anotace: O zakleté princezně

O zakleté princezně

Znám jedno tajné království,
kde žije princezna zakletá,
stojí na vysokém kopci
a vede tam cesta klikatá.

Z jedné strany brání jej
sídlo železných hadů,
s pískotem zastavují o kolej
železní ochránci hradu.

Z druhé strany nemá hradby
a nemá ani zeď,
jen stejné hranaté stavby,
kde vstoupit je možné i teď.

Málokdo ví, že sídlý tam princezna,
já o ní už slyšel,
je málo těch co ten příběh zná,
ještě méně těch, kdo ten hrad s ní našel.

Princezninou kletbou stali se muži,
už neumí se zamilovat,
kdejaký princ přinesl jí růži,
ale jen o hmotné věci přišel usilovat.

Podobně to šlo nějaký čas,
tak přestala věřit a přišel den,
kdy plamínek v jejím srdci zhas
a zahodila svůj jediný sen.

Sen o lásce,
o tom, že se někdy zamiluje,
tak jako v pohádce,
vědět, že tu pro ni někdo je.

Kletba ze zklamání,
ze smutku,
nikdo tu už není,
kdo zbaví jí zármutku?

Opravdu se to kletbou stalo,
nikoho k srdci nepustí,
štěstí u ní stopu nenechalo!
Muži? Získavají jenom lstí!

Přestala věřit sobě,
přestala věřit na lásku,
princezna ve zlé době,
viděla z lásky jen ukázku.

Své city rozdala hercům
do jejich příběhu,
vymyšleným milencům,
kde ve hře zažijí něhu.

Srdce zamkla do plechové krabice,
to pro jistotu,
aby už nemyslela na prince
a nezapomněla, proč jsou tu..

Já vím kde její hrad je,
ano, cestu znám,
jsem ten kdo o ní usiluje,
táhne mě to k princeznám.

Ale já nejsem na této stránce,
nemůžu, i kdybych chtěl,
připomínal jsem ji ten "typ prince",
snad víc, než bych měl.

Publikoval(a): Krokyno, 4.11.2012