Anotace: ..pro tu, co již nepřijde...

Kéž bys jako sova byla,
moudrý, vypučený květ,
ať moje náruč provinilá,
neobjímá celý svět.

Chci abys byla deštěm z nebe,
též vlněným svetříkem,
když mé srdce samota zebe,
mne objala bys teplem.

Prosím, buď i mojí cestou,
beruškami posetou,
možná budeš růží hezkou,
třebas někdy trnitou.

Tvůj dech, jako slunce teplo,
lásku uvnitř rozlije,
jak by tisíc růží kvetlo,
srdce něžně roztaje.

Nechci dívku obyčejnou,
chtěl bych múzu ukrytou,
ústa jako sklenku vína,
nikdy nemít dopitou.

Létám světem skořicovým,
čekám, kdy mě oslovíš,
tím svým zrakem pomněnkovým,
snad mi někdy odpovíš...

Publikoval(a): Robin Marnoli, 6.11.2012