I.
I.
Někdy až bolesně ocelové prázdno.
Nevědomí, necitoví. Rezignace
Na vše jen ne na to nic.
Zítra možná, zas mi bude lehko
Jako pírku a pak zase
písku bude ještě víc.
V poušti sedím rád,
Je tam takové ticho
A přesto je tam cosi.
Ale ten prokletý návrat
Ve zlé lstivé licho,
Světa barev a krásy...
Publikoval(a):
Pierre - Jean Pijan, 8.11.2012