266. Karlův most
266. Karlův most
S projevem stálosti stojí,
rozkročen nad vodami,
věky věků rány zhojí,
oblouky ční jako dámy.
Tyčí se mezi břehy,
mozaika kamenů poskládaných,
na hřbetě tónů stehy,
tisíce to hostů samozvaných.
Procházím po dlažbě kamenné,
a němé tváře se mi klaní,
srdce mají možná drátěné,
však ověnčeni vzpomínkami.
Důstojným přítelem je města,
to poví každý, kdo tam šel,
krásná ranní, též večerní cesta,
zas čas tam zajít nadešel.
Publikoval(a):
Robin Marnoli, 9.11.2012