Anotace: ...když srdce vede tam, kam rozum nechce...

Opřený do židle,
v cele svých pocitů,
a srdce jak bachař hlídá,
myšlenky za mříží,
ať mysl plán nezkříží,
v této věznici.

V ruce pero,
jak lano z okna hozené,
ať litery se derou ven,
po stěně kamenné,
ve hříchu vláčené.
ke svobodě.

A venku,
bude líp?
A nebo pes tam chcíp,
a ty to nezměníš,
a zase naletíš,
bachařům do rány...

z provazu volány,
a inkoust?
Ten ti vyschnul.

Publikoval(a): Robin Marnoli, 10.11.2012