287.Neslyšící
287.Neslyšící
Anotace: Jaké to je celý celý život neslyšet? Já nevím, ale NSL přátele mám. (A jsou moc fajn)
Ráno vztane,
kolem ticho,
vyhlíží z okna opřený o parapet,
a ptáky pozoruje jenom krapet,
zase ticho.
Žárovka zabliká,
kdopak přichází?
Pošťačka do shránky obálky nahází,
nájemné, elektrika, vodné i stočné,
z těch sum zamrazí.
Slyšet bít srdce,
krev v žilách proudí,
a potom ticho,nic netiká, necinká,
pes jen otevírá tlamu.
Vychází z domu,
křivou hůl k tomu,
aby podepřela nahnutou rovnováhu.
Přichází soused,
potichu pozdraví.
Jde nakoupit,
v obchodě koukají,
jak na z jiného světa osobu,
jeho řeč neznají,
je to podivín.
Rád by jim řek,
že mají dobrej chleba,
a tu českou Májku, co tu kupuje,
má rád,
že drahá trochu? Neva.
tak si jen ukáže,
a vytáhne peníze,
zaplatí a nechá si vrátit,
chtěl by víc kuráže,
aby mohl poděkovat.
Ale nejde mu to,
přijde mu to líto,
zavře dveře krámu,
neví...bylo slyšet velkou ránu,
nikdy nezmění to.
Pak tiše zmizí do tichého světa,
kde nikdy nezazněla žádná věta.
Publikoval(a):
Robin Marnoli, 11.11.2012