Anotace: -

Opojné štěstí, zmate nás
vždy, když jsme zranitelní a není čas
přemýšlet; Jak naivní sen!
Nejsi hlupák, myslel sis jen,
že je to naděje, která Ti otevírá bránu
do světa, kde žije se v páru...

naděje, že směřujeme k vztahu,
utekla, když jsi zvolal 'miluju jinou'!!
V tu chvíli už bylo vše dávno v tahu,
i naivní představy po větru pryč plynou...

Neodpluly daleko, stále tu jsou,
zdržela je má hlava,
proto mi myšlenky na Tebe hlavou jdou...
TAKOVÁ ZRADA!!!
Zrada rozumu, přítele,
který zmateně říká ANO a pak zas NE!!

Proč chováš krásnou náklonnost,
v ohradě našeho světa?
Byla ode mě pitomost,
že jsem se tak moc spletla...

Když chceš být jen můj kamarád,
proč naznačoval bys, že máš mě rád,
a pak se z toho snažil vycouvat?
Fakt Tě asi přestávám znát,
nevím co si myslet, ale Ty víš, snad...

Prý jsem pro Tebe důležitá, jako sestra,
prý mě nemás 'takhle' rád.
To se mi ale moc nezdá,
podle mě jsi prostě srab!...

vím, že jen kráčíš s dobou,
přesto každým kouskem sebe,
dávás mi naději novou,
v chmurném počasí slunečné nebe..

Vím, že jsme přátelé, co si namlouvám,
cítím se tak sama, a Ty nikdy nejsi sám...
Nenecháš mě chladnou,
když jsem s Tebou,
je mi fuk, že květiny vadnou,
jsem sama sebou!!!

Dokud si neuvědomíš, co vlastně chceš,
budu si muset postavit věž,
aby mě přešly ty myšlenky,
na šťastné konce z Popelky...

Není to láska, co cítím,
ale jsi pro mě víc než jen kamarád..
Proto je mi líto, když vidím,
že volnost je to, co máš rád...

Nejsem dost dobrá pro Tebe,
nebo snad Ty pro mě...
Žijeme v rozdílných světech...
Ty nepatříš mě a já nepatřím Tobě.....

Publikoval(a): Micheeelle, 11.11.2012