Anotace: Jen tak ... pro radost.

Při procházce po okolí,
spatřím šípek kvésti v poli,
není v poli, je na mezi,
hospodáře neomezí.

Tento šípek – planá růže,
to je krása, trochu jihnu,
jeho vůně, ta mě zmůže,
sednu pod něj, též si zdřímnu.

Vůně se jak závoj vine,
uspává mě, vše mi splyne,
v každém kvítku je panenka,
je to víla – šípková Růženka.

Ve snu mi též prozradily,
co na světě dosud žily,
jaká mají kouzla, moci,
vše vyléčí, i nemoci

Jejich keř je lidem milý,
růže si z něj vyšlechtili,
právě růže bez nadsázky,
projevem je jejich lásky.

Při podzimu, pošmurnému,
mířím ke keři šípkovému,
prochladlý jsem trochu moc,
spěchám k růžím pro pomoc.

Jejich plody, šípky rudé,
v nápoji lék z nich též bude,
i mě se ten zázrak stal,
já jsem rýmu nedostal.

Publikoval(a): děda včela, 14.11.2012