292. List
292. List
Celé Jaro, Léto, půlku Podzimu,
statný táta držel tě za ruku,
víc, jak půlrok větru jsi se smál,
on pak,
pouto vaše rozvázal.
Ty pak snášel jsi se pomaloučku na zem,
strachy zežloutl jsi,
jako starý blázen,
a na cestu ses dále dal,
když vítr si s tebou pohrával.
Až zhnědlo ti tělo i tvůj šat,
je konec tvé cesty,
přišel chlad,
svůj osud nikdy nezměníš,
zas v zem se zpátky proměníš.
Publikoval(a):
Robin Marnoli, 14.11.2012