Anotace: Poslední dobou jsem silně nespokojený s děním okolo mě a asi nejsem sám...

Je to plejáda vážných pánů,
s dušemi vůně afrikánů,
je to debatní kroužek,
modrý nebo oranžový proužek.

Neustále ke všemu argumenty,
a země se plní konfidenty,
všechno je zkorumpovaný,
kdo zase byl penězi nenažraný?

A koho to vlastně okradli?
Nás! Tak proto nám daně zvedli,
komedie s hořkým podtextem,
neustálé loučení s nějakým exministrem.

Národ čtyři století v područí,
tak proč! Teď ta naše demokracie v koutě brečí,
co jsme to za lidi,
copak to nikdo nevidí.

Co tu necháme dětem svým?
Dluhy bohužel nic jiného nevidím,
opravdu tak hloupí jsme,
vždyť děti a samy sebe okrádáme

Holubici bílou ve znaku mají,
co to je za svobodu, když daně zvedají,
korupce jejich druhým jménem je,
proč ta strana stále vládne, kde lidí rozum je.

Jak nás mohly donutit nežít lepší život,
proč nás naučily za vším hledat podvod,
jak to dokázaly toho človíčka v nás potlačit,
kdo z nich si dovolil demokracii takto omráčit.

Nemůžu si pomoci, ale tohle není vláda lidu,
tady si důchodce neužije svého klidu,
proč do nás vtloukají naší bezcennost,
a proč jsme známí pro svou zkorumpovanost.


Je to v nás nechat sebou cloumat?
Je to snad nechtíč v naší duši bloumat?
Proč mám pocit, že mnoho věcí změnit chceme,
proč mám pocit, že nic pro to neděláme.

Dokud budeme v sobě nosit alibizmus,
budeme v nás živit mrtví komunizmus,
dokud nebude člověk na prvním místě,
a myšlenka bude odkládána slovem příště,

Budeme otroci nadnárodních korporací,
nechci stát spravován nějakou nadací,
proč bychom nemohly být soběstační,
jsem snad sám, co po svobodě lační.

Publikoval(a): Retor, 19.11.2012