Anotace: jedna z temných, kdy se někdy cítím, že jsem ovládaný

Loutka

Už mě zase vidí,
vše slyší.

Své úzké proutky tkaje
a pomalu je snáší na mě.

Lehce dopadají,
na končetinách se upínají.

Jedním malým škubnutím
a já se změním.

Zase si se mnou hraje
a ukazuje jakou důležitou roli v mém životě zastupuje.

Vzduchem sviští zlo,
které na zem dopadlo.

V tichosti se chechtá
a další marionety ke mě přidává.

Bezmocně se cítím,
když okolí své vidím.

Věci, které dělám,
beze trestu nenechávám.

Rány bičem mé tělo snímá,
víc a víc mi ruka poslušně dává.

Slzy, krev, pot, vše ze mě stéká,
vše ze mě pryč prchá.

Úkoly mi do ucha šeptá,
v koutku má duše se rozpadává.

Milovat, žít, toto je mi cizí,
zabíjení, trestání to je mé cítění.

Vše co vždy miluji,
stejně něčím poškozuji.

On nade mnou stojí
a jeho nitky vše ovládají.

Jako loutka ďáblova se někdy cítím,
svobodu však z trápení nevidím.

Publikoval(a): Scorpio17, 23.11.2012