Anotace: Přišlo to znenadání snad z toho nebude zklamání

Bloudím venku,
vzpomínky mi vykreslují krásnou růženku,
nemůžu se těch vzpomínek zbavit,
chtěl bych zapomenutím srdce uzdravit.

Po čase se mi to daří,
a tvoje světlo mi to vše zmaří,
vzduchem tvoje pírko letí,
a do očí mi padá smetí.

Znám tvojí duši,
každý její tón slyší moje uši,
a když slyším šum tvých křídel,
srdce tluče tónem děl.

Ze snů znám tvou panenskou tvář,
nechci zapomenout andělskou zář,
tají se mi před tebou dech,
má duše vydá už jen vzdech.

Chtěl bych polibek od tebe,
pak bych šel třeba i do nebe,
na tváři se ti slza třpytí,
nelíbí se ti snad andělské žití.

Stojím jeden metr od anděla,
kéž by to má láska viděla,
anděly proč mě přehlížíš,
v slzách se mi mlžíš.

Proč nejsem tobě hoden,
proč nerozzáříš ponurý den,
jediný usměv tvůj,
a svěřím ti do ruk život svůj.

Metr dlouhý jako míle,
chci aby neskončila tato chvíle,
řekni, proč nemůžu blíže jít,
proč musím o tobě jen dál snít.

Jeden metr hluboká propast,
potřebuji na srdce náplast,
od anděla jsem se lásky nedočkal,
jen mi trápením tvář pomačkal.

Copak jsem si toho už dost nevytrpěl,
proč jsi uletěl,
už nevím, čím bych naději živil,
pláčem jsem si lásku vyplavil.

V srdci sbírám zbytky lásky,
jsou to už jen z koláže obrázky,
anděli proč jsi mi lásku v utrpení změnil,
ty snad ani netušíš, jak jsi mě zranil.

Publikoval(a): Retor, 24.11.2012