Anotace: Dny utíkají a slova taky..

Sedím sama, tváře v rukou mám,
stejně jako včera, už nic neříkám.
Hlavu plnou klamů, nikdy pravdu nerozeznám,
jak ráda bych Tě měla, ale horká slova raději polykám.

I když sama, nakonec procitám,
tu animální přitažlivost, raději odmítám.
Rozbít svou duši na kusy, ať už nic nevnímám,
rozervaná, nevážím si svého těla, nechci už nikdy vyřknout slovo „utíkám“.

Další den příkoří, za sebou mám,
víc, než jen šťastná, že Tě znám.
Sílu, kterou v sobě skrývám, díky Tobě zase rozeznám,
měla bych být trochu smělá a říci, že krom smutku hlavně krásu skutku v sobě ukrývám.

Díky Tobě se taky usmívám.

Publikoval(a): HankaJosefiova, 25.11.2012