Sp(r)asení
Sp(r)asení
Tak malou dírkou brutální jde tlak,
tekutina čirá vplouvá do těla,
notorický uživatel zahnal tmavý mrak,
kam jsi to milá jenom dospěla.
Kapalina prudce s krví se mísí,
pocit máš že ruku ti trhá,
zkušenosti máš není ti to cizí,
divíš se proč nikdy nejsi prvá.
Smícháno, blaženost hladí tvou duši
na moment ocitáš se poblíž ráje,
pomyslný plaz tvou potřebu tuší,
zamrzlé srdce v rychlosti taje.
Had se plazí ve tvých představách,
ve vysoké trávě ti kreslí cestu,
část tvé mysli se ho pořád zastává,
půjdeš-li dál nevyhneš se trestu.
Tak malým otvorem brutální jde tlak,
do těla vplouvá další výheň,
notorický uživatel zahání svůj mrak,
opět získává si jeho přízeň.
Výheň se v okamžiku mění ve výbuch,
zákeřné zvíře na duši ti sahá,
v těle tvém už není místo pro vzduch,
závaží těžké ke dnu tě tahá.
Publikoval(a):
Anše, 25.11.2012