Anotace: inspirace velmi dobrým přítelem

Afrodita

Z mořské pěny se zrodila,
nevídaná krása povstala.

Ale i ona měla začátky dlouhé,
kdy se tvarovala, až její křivky byly plné.

Postupem času byla krásnější a vyzrálejší,
až mi sama duše poskočila radostí.

Pouto se pomalu vinulo,
až v pevný provaz se utvořilo.

Každý z nich jiným světem žije,
ale i přesto je něco spojuje.

Blesky na obloze hřmí,
když se zlobí.

Lásku ona dává,
mocný dar, ale i zkázu lidem přenechává.

Roky pomalu plynou,
spolu s časem oba stárnou.

Jasná záře z ní vždy se line,
pohodou mě tím naplňuje.

V modré propasti, do které hledím,
únavu a zklamání vidím.

Energie, která v ní ale koluje,
vše pomalu zahlazuje.

Osud si s námi opět hraje,
pavučiny překážek lehce plete.

Nikdo mu neunikne,
ani tato dvojice.

Jeden pro druhého tu ale žije,
v nesnázích sílu udržuje.

Sám bůh blesku by pro ní padl,
své moci by se zřekl.

Ona pro něj hodně znamená,
jakožto ostatní duše,
které ve svém srdci uchovává.

Ať v nebesích či na zemi,
to nejdůležitější u sebe schraňuji.

Přátelství nikdy nezanikne,
jelikož božskou silou ukováno zůstane.

Publikoval(a): Scorpio17, 29.11.2012