Neviním
Neviním
V temnu, v tichu skal jeskynním,
...já tebe neviním
už je to pryč..
zbývá jen bič..
..a cukr?..ten se rozpustil;
tím pádem ubylo mi sil..
ty 'si tu byl.. a žil
a zmizela už síla chvil,
s níž jsem já chvíli žila
a o lásce si snila
oči vyplakala a sobě sama lhala,
že bude tou pravou
pro mé srdce stravou..
dál prahnu za potravou
mi nadevšechno drahou..tou,
co ze mne vyprchala
a bůhvíkam se hnala...
Publikoval(a):
Elsa, 30.11.2012