Anotace: ...

Po těle vedu monotónní barvy
a krví ze spánků žilkuji kapradí.
Jsem trosečník odhozený od krbu,
jež mi teplo drze zatajil.

Krápám rozbředlé city na plátno
v živůtky růží a pivoněk.
Jednou svou duši vetkám
do smutečních ubrusů.

O úsměvy se prsty neporaní,
ty vévodí naskicovaným tvářím.
Stydnoucí torza důvěrných doteků
oslepují dětskou touhu spatřit.

Publikoval(a): Lugilla, 2.12.2012