Anotace: Není to nic převratného šlo mi jen o to že naše společnost neumí přijmout lidi kteří jsou jiní než oni a nejvíce sprosté od nich je snažit se je změnit k obrazu svému to sprosté je to že nám tím kradou naši jedinečnost

Nesmím mít radost,
chytří mi říkají už dost,
už dost ty hlupáku,
co si myslíš ty vandráku.

Jestli se budeš smát,
nikdo z nás tě nebude mít rád,
víš, co my si o tobě myslíme?
Chceš mi ti to povíme.

Seš hlupák smát se všemu,
aha nevíte komu nebo čemu,
nevím co vás tíží,
jsem hlupák, co si myslím na tom nezáleží
proč bych se měl smát právě vám,
jsem hlupák hlavu prázdnou mám.

Směji se tomu že spoustu věcí znám,
ale málo kdy je vnímám,
je to ze života radost,
jak si můžete dovolit říci mi už dost.

Zažil jsem už spoustu nadávek,
některé byly štiplaví jako čpavek,
a tenhle života kacíř,
mě chce připoutat na pranýř.

Jsem vinen,
trest přijmout povinen,
ukázal jsem rozum zdravý,
na pranýř soudce pravý.

Pane soudce velmi se za to stydím,
trestem mi posměch co sklidím,
do smutečního závěje se halím,
zbytky radosti pálím.

Chytrým roven budu,
už nevěřím radosti takovému bludu,
možná že ošálit mysl dokázali,
ovšem s duchem nepočítali.

Pravil jsem to už mnohokrát,
a nebudu se za to kát,
radši budu zdravím žebrákem,
radši budu pro ostatní vandrákem,
než být nemocným králem,
králem co uzavřel smlouvu s ďáblem.

Publikoval(a): Retor, 2.12.2012