Anotace: ...padá... Hlavně o Přátelství a lásce.

Stále práší se na kartu,
nejdůležitější základnu.
Onkologická onemocnění,
zatím neděsí jako jiné oddělení
jež sebou nosíš v duši pořád,
Černý Petr, jež na Tebe pat.

Dáma s králem chrání tuto barvu,
ani oni nemají tak jemnou motoriku,
aby vytáhli bez zhroucení obrázek.
Jež je příliš kluzký, nový na dotek.
Když zatarasí ho ještě měnič a spodek,
o jakou kartu jde, není tolik vidět.

Chvějícími se prsty stavíš dál,
studentku ze sebe uděláš,
opřeš o těžké malování,
lehké psaní, čtení.
Na vrch přidáš srdcové desítky,
Tvé důvěryhodné kamarádky.

Ty vyváží jedno Jéčko, radši dvě,
Ať nám stavba nespadne!
Spokojeně otevřeš okna,
a usneš vedle svého Jéčka.
Když v tom se ráno rozední,
a čeká nemilé překvapení!

Ten muž měl v sobě piky
v šeru nevíš, co přijde do ruky,
pozdě je už pro to plakat.
Srdcím nemůžeš nadávat,
že neudržely Tvojí stavbu,
druhé Jé nevydrželo tu tíhu.

Přátelství nemělo samo stát,
je třeba střechu udělat.
Asi se musíš pořádně dívat.
Než láskou ho budeš vyvažovat.
Ty srdce vyletěly mým oknem,
zbyla jen víra že byly v rudém.

Naštěstí je tu pořád domeček,
i když se zachvěl pod piky stoleček.
Jen už se netyčí tak vysoko,
jak v Babyloně to dopadlo.
Až přijde další sebehezčí karta,
pod nožku stolu bude uložena.

Publikoval(a): Tera.kuckuc, 4.12.2012